Tak synek má konečně jméno - tedy příjmení. Úřednice napřed prohlásila, že nechce dělat problémy, pak asi hodinu studovala cizokrajná lejstra. Nejvíc ji zaujaly krátké a dlouhé samohlásky. (Přijde mi to skoro škoda, půvab těch papírů spočíval ve zcela jiných nuancích.) Chvílema to vypadalo na dobrý konec, chvílema na výlet na konzulát do Berlína. Nakonec jsme se od přežvykování dokladů, doložek, apostil a překladů posunuli k dohodě o příjmení. Zkrátím to (asi o další hodinu). Podle výkladu zákona aplikovaného na matrice MUSÍ mít dítě příjmení identické s příjmením jednoho z rodičů. To znamená, že jsme si mohli vybrat, jestli bude mít příjmení po mém prvním manželovi, jinak majetkoprávním recidivistovi, nebo dvě příjmení po obou dědečcích mého muže. Přiznám se, že jsme zkoušeli hledat postupy i nestandartní, ve snaze zjednodušit synovi život, ale nevyšlo to. Po lítém boji přišla úřednici na pomoc kolegyně od sousední přepážky a uzemnila nás sdělením, že pokud chceme, aby syn měl zkrácené příjmení po otci otce, musíme si mě José vzít a udělat dohodu při sňatku. Následně jsme to vzdali. Nenecháme se přeci citově vydírat! Malej se teď jmenuje po tchánovi a po tchýni. Snad z toho nebude mít existenční nebo jiné problémy, v Salvádoru je tohle jméno dost provařený.
Moje nejstarší dcera je ještě větší prase než jsme doufali. V památeční misce na omáčku, kterou si bez dovolení půjčila od mého muže, není vosk ze svíčky, jak to vypadalo z dálky, ale puding provádějící pořadová cvičení. Ťap ťap ťap - vpravo v bok - ťap ťap ťap sliz - vlevo v bok.... Bleeee
Začala jsem se zabývat automatickou kresbou, přesněji řečeno, odhalila jsem, čím se vlastně celý život zabývám, aniž bych o tom věděla. Ukázky v galerii na Matriarše.
José byl fotit zatmění měsíce, ale bylo zataženo, tak to vzdal. Cestou potkal známého ze školy, nyní hospodského, který si stěžoval na nespolehlivý personál. Napadlo nás vnutit mu moji nejstarší jakožto brigádníka. "No jo" pravil José, "ale co tam proboha bude dělat?" "Co by" povídám "může třeba obsluhovat nahoře bez - bez hlavy." "Tak to jo." pravil José.
Kam dál? Zkuste třeba můj OpenBlog.
2013 ©